Spontánnost

Důležitá je nepředvídatelnost. Je to něco velice osobního. Něco, co je jedinečné. Zkuste dát děti přesně stejného věku, pohlaví, klidně i výšky a váhy a uvidíte naživo, co taková unikátní spontánnost každého jednoho děcka (jedince) je.

Jejím společným atributem je, že nesmí být zastavena, zablokována. Projde volně, bez zastavení, bez překážek.

Takto spontánní je i Soke ve svém jednání. Jeho spontánnost, jakkoliv principiálně shodná s tou dětskou, není dětskou, ale lidskou s obrovskou zkušeností v pozadí. Myšlenky, vědomé i podvědomé, společně s čidly pro vnímání momentálního prostoru vně i uvnitř vytvoří stejně tak nečekanou reakci, ale s obrovskou hloubkou. Není to o vědomém přemýšlení a promýšlení toho, co uděláme. Je to skutečná a pravá spontánní reakce. Reakce bez zaváhání, reakce bez mezer mezi vjemem a akcí.

Dospělí lidé, možná díky svému přílišnému „jen myšlení“, nejsou schopni chovat se spontánně. Právě odstranění překážek, abychom dokázali jednat bez „mezer“ a přesto přiměřeně situaci, se ukazuje jako prostor pro učení se u nás dospělých. To je to, co je na dětech velmi inspirativní a krásné.

Také si u toho uvědomuji, že nám to možná pomáhá udržet jakousi vnitřní schopnost nebát se nečekaného a překvapivého. Něco jako být připraven na cokoliv. Jistě, jako dospělí a po mnoha zkušenostech chceme mít jistotu, ale spíše než pocit falešné jistoty, bychom možná měli raději hledat jistotu v nejistotě. Nají prostor, způsoby chování, myšlenky, které vás ochrání v nejistotě a přitom dokážou zachovat nadhled, důstojnost ostatních a okamžité přizpůsobení situaci. Hmm, to je asi velký učební prostor.

V pohádkách máme draky, čarodějnice i čaroděje a různé divotvorné osoby, někdy jim jednoduše přiřkneme všechny špatné vlastnosti, jak je ale i pro děti překvapivé, ukážou-li se nakonec dobrými a moudrými. To je budó pohádka o Kyoujutsu tenkan ho!

To je malá oslava dětské spontánnosti.

Díky vám, děti!

Martin