Bariéry
BARIÉRY
Špatní lidé - ti se kterými nesouhlasíme, nemáme je v oblibě, snažíme se jim vyhnout. Pokud jsme s nimi konfrontováni, většinou se jim snažíme dát najevo svůj nesouhlas, pohrdání…prostě jim dát jakkoliv najevo, že „oni“ nejsou ti, se kterými bychom se chtěli nějak více zabývat.
Pokusme se alespoň na chvíli přijmout fakt, že v lidech existuje tendence tvořit něco, co bychom mohli nazvat „bariéry“. Například jakýkoliv pevný názor, pohled v nás tvoří svým způsobem bariéru, která nám neumožňuje přirozeně a volně proniknout do protikladného názoru. Říkáme si „Proč taky?!“ Jistě máme mnoho důvodů, proč pevně stát na svém. Podívejme se třeba na politickou scénu. Není tam takových „názorových půtek“ spousta, některé nám připadají možná až absurdní. Nebo se podívejme na náboženské konflikty. Proč tomu tak asi je??
Trénink bojových umění, tak jak jej znám, nám v podstatě nedovoluje jakékoliv stanovisko striktně přijmout. Sóke nám kdysi řekl, cokoliv děláte dělejte na 60%. Pak máte 40% volného prostoru, aby jste mohli reagovat na případnou nečekanou změnu situace. Je to ale správné? Odpověď je, že nevím, co je jednoznačně správné. Z mé zkušenosti život někdy skutečně vyžaduje jednoznačné stanovisko. Jako třeba v případech přežití, volby mezi životem a smrtí, zachování a ztracení atd. Čím méně ale takových situací je, tím jsme možná šťastnější. Mí učitelé říkají že zachovat si schopnost přizpůsobení se čemukoliv je pro člověka důležité, tak jako i pro jakýkoliv jiný živočišný druh.
To že máme někoho „rádi“ a někoho ne je pro člověka přirozené. To mi připomnělo, že člověk je někdy nazýván hříčkou přírody. Možná nám příroda a přirozený vývoj dal vlastnosti, které musíme paradoxně překonat, překročit, abychom se stali lepšími, moudřejšími a benevolentnějšími. Něco jako klíč k tomu utajenému pokoji, přesně jak tomu je v pohádkách……………..
Je asi velmi pravděpodobné, že se nevyhneme v životě setkání s těmi, se kterými nesouhlasíme, opovrhujeme jimi, které nemáme rádi…Prostě s těmi, které někdy nazýváme blbci, zloduchy atp. Nebudeme přesto mít možnost volby. Co ale můžeme volit je, kdo bude našim vzorem, životním učitelem, prostě tím, koho chceme následovat.
Budeme-li žít ve světě, který bychom nazvali v našem malém rozhledu „ideální“ prostě beze zla a blbců, jak poznáme, že se do něj vkrádá zlo? Jak chceme poznat zlo, když máme tendenci odmítat s čím nesouhlasíme? Dle mého skromného názoru působí v nás vytvořené bariéry či hranice disharmonii jak v chápání nás samých, tak i okolního světa. Nevnímáme celek, náš pohled je tím zakalen, omezen a ztrácí objektivní náhled na realitu.
Myslím, že je dnes i vědecky dokázáno, že člověk svým způsobem je naprosto neomezená bytost. Podívejte se na umění, sportovní výkony či vynálezy. Vytvořili se moderní metody překonávání bariér jako například Coaching, léky podporující erekci, psychologie, psychiatrie, slovníky různých jazyků, letadla, lodě atd.
Dámy a pánové, uvolněte se, zbavte se fixních představ a zkuste se smířit s nesmiřitelným, tak můžete prožít relativně šťastný život i ve velmi špatných podmínkách a situacích. Zkuste pracovat se svými myšlenkami tak, jako se svými dětmi. Citlivě je měňte a pomožte jim stát se lepšími. Možná tak naleznete mír a pochopení na těch nejnečekanějších místech, tam, odkud jiní utíkají strachem a hrůzou, nebo kde jiní bojují, ničí a jsou zároveň ničeni.
Martin