Budoucnost?

Nastává rok Zajíce. Shodou okolností je to „můj“ rok. Rád bych se tedy zamyslel s pohledu budoky nad tím co nás může čekat, nebudeme-li správně vnímat naše souznění s přírodou kolem nás a v nás.

Lidský druh získal během svého relativně nedávného vývoje obrovskou moc. Díky této moci bohužel výrazně roste i naše panovačnost, sobeckost, nenasytnost, bezohlednost… Naše ekonomika, globalizace, vývoj spotřeby, strmý růst populace, velké rozdíly mezi chudou a střední vrstvou, migrace za prací a lepšími podmínkami, „znásilňování“ náboženství a mnohé další dramaticky ovlivňuje vývoj jak našeho druhu, tak i celého přírodního světa. Celý systém nabyl na mohutnosti a síle, ale stejně tak pozbyl na své stabilitě, tedy rovnováze. Něco mi říká, že se nemůžeme moc spoléhat na to, že se naše lidské konání ráz na ráz změní..ale možná by to bylo třeba.

Tvořivé stránky našeho bytí, ty naše vlastnosti, co nás nutí jít hrdě a rychle stále kupředu, právě ty začaly být současně destruktivní vůči přírodnímu světu se stejnou, ne-li větší silou. Úspěch kterého dosahujeme v našem civilizovaném světě se stává přímo úměrnou silou působící proti tomu, abychom na svém jednání něco změnili. Zřejmě by stálo zato více vážit, co to znamená mít ÚSPĚCH. Proti čemu jej vlastně poměřujeme?

Přirozená rovnováha mezi silami dobra a zla je závislá na SETRVAČNOSTI těchto sil. Použiji fantazii a rozdělím svět na ILUZI na jedné straně a REALITU na straně druhé. Ve světě REÁLNÉM, tom bez iluzí, dětský sen rychle přechází ve skutečnost, v opravdovost. Oči, úvahy, myšlenky jsou přímo napojeny na skutečnost a vidí ji s minimem filtrů. Tato skutečnost, pokud je moudře zvažována ze všech stran, umožní na sklonku života opět návrat do krásného snu. V takovémto světě jsou síly dobra a zla téměř bez jakékoliv setrvačnosti, mohou rychle reagovat na jakoukoliv změnu a tím přirozeně následovat potřebnou vyváženost.

Naopak ve světě ILUZÍ je setrvačnost mezi silami dobra a zla velmi vysoká, dlouho a ztěžka dosahuje vyváženosti. ILUZE tedy může snadno vytvářet disharmonii, nebo destabilizaci celého systému a to pak vede ke katastrofám různého druhu.

Mé pozorování v pozici suwarigata mi ukazuje, že lidský druh si začal až příliš libovat a usazovat se v ILUZI jak o nás, tak i našem spojení s přírodou. Tím silně zasahujeme setrvačnost sil umožňujících rychlé přizpůsobení a tak dosažení rovnováhy. V Kihon Happo no kata existuje technika nazvaná Hicho no kata. Kdysi ji sóke Hatsumi komentoval slovy, že pro ROVNOVÁHU není důležitá rovnováha samotná, ale onen proces skrytý za jejím dosahováním.

Domnívám se, že Vesmír a Příroda je stále mocnější než mi sami. Proces pro dosažení rovnováhy je stále v pohybu. Pokud ale nepochopíme moc setrvačnosti a nenajdeme řešení, znovu nastolování rovnováhy bude doprovázeno extrémními jevy. Těmto dnes již čelíme na mnoha rovinách – politické, demografické, sociální, ekonomické či na úrovni přírodních a klimatických jevů.

Bojová umění nás učí pomocí nekonečného množství různých forem a způsobů boje o přežití vidět „dopředu“, vidět budoucnost. K tomu nám pomáhá obrovská zkušenost nejen z našeho celoživotního studia a tréninku, ale také desítek nebo stovek generací předaných v živoucí tradici starých válečných škol.

Měli bychom být připraveni na možné nepokoje, násilí a ničení. Jakmile se začne lidstvo chovat jako dinosaurus, jsme určeni k vyhynutí. Šance na přežití zůstanou pouze těm, co budou mít buď obrovské štěstí, nebo se tím „dinosaurem“ nikdy nestali. Měli bychom vědět, že v našem světě uvažování do šíře a hloubky všech možných rizik výrazně prohrává vůči touze po nutném úspěchu, moci a bohatství.

Co vy na to? Možná je to jen fantazie…možná na tom něco je.. Ať už je to jakkoliv, já zůstávám dál na cestách bojových umění Bufu Ikkan, protože se mám stále tolik co učit.

Opatrujte se a vytrvejte.

Martin