Důvěra studenta k učiteli
Důvěra studenta k učiteli
Tento příspěvek píši na základě nedávných pocitů a také mé vlastní zkušenosti jako studenta bojových umění majícího několik vzácných učitelů.
Když zvažuji důvěru studenta k učiteli, vybaví se mi jedna pasáž ze zpovědi Sóke Hatsumiho o jeho učiteli Takamatsu. Hovoří o tom, že jeho vztah k němu byl takový, že když mu Takamatsu řekl „Zde si sedni!“, tak si Hatsumi sensei bez rozmyslu sednul. Když jsem viděl šťastný obličej pana Hatsumiho, v jeho skoro 80 letech, jak hovořil o svém učiteli, úplně mě to paralyzovalo. Dýchala na mě z toho myšlenka, jak obrovskou důvěru, a tím i silný vztah musel mít Sóke Hatsumi ke svému učiteli. Sóke často říká, že se svým učitelem, ačkoliv je už přes 30 let po smrti, trénuje dodnes. Třeba vás této článek dovede k tomu, jak je to možné.
Samozřejmě takovýto vztah studenta a učitele nese vždy jakási rizika. Chytneme-li se špatného učitele, a nechci zde polemizovat nad tím, kdo je „špatný“ učitel, může nás to dlouhou dobu vést po zcestí. Záměrně jsem řekl „může“. Má zkušenost je, že pokud je někde špatný učitel, a chytne se jej dobrý žák, jednou přijde doba, kdy to dobrý student pozná a odejde, nebo najde jiného učitele. Toto je přirozený proces. Funguje i obráceně. Tzn. že špatný student odejde od dobrého učitele.
Lidé, zvláště dnešní doby, mají strach důvěřovat a věří „jen sami sobě“. Ale dle mé zkušenosti je to částečný omyl, který vede k jakémusi typu izolovanosti od okolí. Jistě není třeba dodávat, že celá ta záležitost důvěry v někoho je velmi, velmi komplexní věc. Pojďme to zjednodušit a podívejme se na to z pohledu učení. Proces učení je velmi úzce spjat s PŘIJETÍM. Jinak řečeno, chci-li se něco opravdu naučit, nesmím to odmítat, ale přijímat. Odmítnutí vytvoří jakési „zkroucení“ reality a více bloků uvnitř nás samých. Přijetí vytvoří ono „connection“ (napojení, spojení). Představme si toto napojení jednoduše jako tenký drát, který tím že je na obou koncích zapojen, přenáší signál. Je to jako pupeční šňůra mezi matkou a dítětem. Přesně toto je ona DŮVĚRA studenta v učitele. Někdy je tenký drát silným kabelem a o to více přenáší signálů.
Občas je důvěra spjata se strachem, že přijdeme o sebe samé. Ale to co je uvnitř nás, naše já, to nám neodejde, to je nedílná součást nás samých, proto není třeba se obávat. Je třeba věřit v netušenou sílu a spravedlnost přírody samé. Říká se, že náš vědomý a nevědomý mozek pracuje v poměru 10/90%. Je zajímavé, že těch 10% vědomí stačí k tomu, abychom zabili sami sebe. To mi napovídá, jak křehké bytosti ve skutečnosti jsme. Svým způsobem jsme velmi nestabilní či nestálí. Naše emoce, myšlenky, vnímání, zkušenosti to vše se nepředvídatelně kombinuje a může nás to v okamžiku srazit, pohřbít nebo vyzvednout až k nebi. Tím se dostávám ke KONTROLE.
Kontrola je dle mého nadmíru důležitá. Vyvstává mi na mysli kontrola sebe sama, kontrola okolí, ale také KONTROLA OD UČITELE. Nejsem sám k sobě naivní a vím, že právě kontrola, ať už byla jakoukoliv formou na mě přenesena od mého učitele či učitelů, my v konečném důsledku neuvěřitelně pomohla. Pomohla s něčím, čemu se dá jen velmi těžce pomoci a hlavně nedokázal bych si pomoci já sám. I proto dlužím svým učitelům mnoho. Tato kontrola však není bez důvěry, bez onoho spojení s učitelem. Toto je velmi důležitý bod. Učitel nemá a nesmí mít vůči svým studentům špatné myšlenky. Naopak, má vždy myšlenku předat učení, pomoci a také ochránit své studenty. To je jeho mise. Nenechte se mýlit, i učitel hledá a potřebuje důvěru ve své studenty. Rovnováha je vždy na místě. Avšak musíme vědět, že ne vždy je rovnováha 50/50, někdy je to 10/90, 20/80, 70/30 atd. Toto je třeba si uvědomit.
Zkušenost. Když studuji u svého učitele, dělám co mohu, aby z mého vlastního myšlení odešlo vše, co mi brání napojit se co nejvíce na učitele. Mé myšlení musí přestat existovat. Snažím se napojit na myšlení, zkušenost a pocit mého učitele. Tak mohu mýt svůj šálek (mozek) prázdný a nechávat jej naplnit něčím novým. To je myslím klíčem k vytvoření pupeční šňůry mezi učitelem a studentem. A přesně toto spojení je pak tím jediným, co nám, studentům a přenašečům bojových tradic zůstane, až naši učitelé odejdou fyzicky z tohoto světa. Tak mohou nad námi stále bdít, tak s nimi můžeme stále trénovat. Kontrolují to, co bychom jednoduše sami nezvládli. Proč sami nezvládli…jednoduše proto, že ze samé podstaty věci to nejde.
Jistě je velký kus problému naše „já“, které má obrovskou sílů a vládu nad námi samými. Někdy jej zvládáme lépe, jindy hůře. Jsou však situace, kdy jej nemáme možnost jakkoliv sami zvládnout. Proto je třeba vnější element, vnější impulz, který toto dokáže udělat . Právě učitel je tím vnějším pozorovatelem, který vidí skrze naše akce, který vidí to, co může studenta zničit a snaží se pomoci. To je základní snaha učitele – pomoc. Goshin jutsu je sebeobrana, její součástí je znalost toho, že ubránit se před sebou samým je mnohdy mnohem těžší, než před čímkoliv „z vnějšku“. Proto musíme někdy použít k sebeobraně někoho jiného, protože my sami bychom to nezvládli.
Více snad není třeba psát.
Napojení mezi opravdovým studentem a učitelem je vzácný dar. Přeji si, aby jich na světě bylo co nejvíce, je to důležité pro naši budoucnost. Kéž bych za svůj život mohl alespoň částečně splatit to, co dlužím mým učitelům.
Díky,
Martin