„Já vím!“

„Já vím!“

     Zřejmě se vám po přečtení nadpisu vybavilo něco z vašich životů, zkušeností, něco co sami znáte…Ano, jsou to dvě silná slova, která jsou vyřknuta nahlas, nebo i v duchu, pokud se vlastní "já" člověka cítí ohroženo….Nebo tomu tak není?! Možná ne vždy..

     Při tréninku bojových umění jsou studenti upozorňováni učiteli na chyby, které by je mohli stát mnoho jak v boji, tak v životě. Povinností učitele je mimo jiné chránit své studenty, aby mohli učení, které je jim trpělivě předáváno, nést dál i po smrti učitele.

    Může se stát, že učitel pokárá studenta i za to, v čem je student poměrně dobrý. Důvodů pro to, proč to udělat je mnoho. Jedním z nich může být sražení ega studenta, které by jej mohlo zničit.

    Až se v životě dostanete do situace, kdy jste upozorněni na něco co „stoprocentně znáte, nebo víte“, zkuste zapomenout na to, že to víte. Nechejte slova kritiky, anebo pokárání, dopadnout na místa ve vašem nitru, kam toho nikdy nebyly schopny díky síle vašeho ega. Nebyly tam schopny dopadnout díky „síle“ vaší znalosti. Toto je jistě těžké. Ovšem přijmete-li je, dostanete se do úrovně duševního tréninku, který je velmi důležitý pro váš rozvoj jako kompletní lidské bytosti.

    Lidský tvor má schopnost sebezničení. Až naši učitelé zemřou, není nikdo, kdo by dohlížel na „své děti“. Dítě se stane dospělým bez rodičů. Jediné, co na nás pak může dohlížet jsme mi sami. Jak pak zabráníme tomu, abychom nepošlapali a neponičili všechno to, co nám bylo tak dlouho a obětavě předáváno???

    Ceňme si proto našich učitelů, dokud dohlíží oni a odstraňují z nás vše špatné, co by nás mohlo zničit, je to v pořádku. Tak tvoří život, tak tvoří budoucnost. Naší odpovědností je přijímat a trénovat do hloubky morku kostí. Jestliže nebudeme schopni překonat naše vlastní slabosti a egoizmus můžeme se stát snadno obětí sebe sama bez ohledu na to, jak dobří jsme v bojových uměních.

Martin