Ninja

…..je lepší bojovat o to „mít se lépe“? Nebo je lepší bojovat za „lepší svět“? Nebo za svobodu? Nebo za kariéru? Za spravedlnost?…Kdo ví, za co je lepší bojovat. Každý máme svůj smysl pro to, co je lepší. Pro koho? Nás, je, svět, přírodu, zemi, národ…? Možná je lepší tyto myšlenky na „boj“ odložit a nechat život samotný promítat nám to jací jsme, jaký je on sám a ukazovat nám důležité body k pochopení jak dělat něco malinko lépe než předtím. K tomu je třeba ponořit se do umění pozorování, vnímání (cítění) a intuice. Takovéto věci přirozeně existují bez našeho přičinění.

Ninja byl také zrozen přirozeně, tedy přišel na svět přirozenou cestou a přirozeným vývojem. Je z rodu mocných válečníků. Byl poražen, a znovu a znovu povstal bez ohledu na osobní újmu a bolest. Aby se mohly rozvinout metody „poražených“ v metody trpělivého těla, mysli a srdce, tedy „neporazitelných“, musely se rozvinout metody ukrytí a přežití. Ninja se ukryl v obyčejnosti a svoji existenci nechal zahalit pověstmi a tajuplností.  I když se budo a ninpo taijutsu od sebe liší, jedno existuje v druhém a jedno druhé ovlivňuje.

Odloučení, ztráta, neznámé prostředí, bolest…to vše a mnohé další vede k vývoji způsobů přežití, kde nintai  忍体 (trpělivé tělo) získává v čase svoji nezaměnitelnou hodnotu. Květiny i plody přichází ve správný čas. Ale i tak přijdou někdy do doby, kdy rychle uvadnou, zničí je bouře, nebo je napadnou nemoci. Chtít být jen zdravý je také nemoc.

Možnosti léčby, skrytí a ukrytí, ochrany, úniku, boje bez omezení, meteorologie, strategie a dalších včetně způsobů života jsou tak nekonečné. Proces pronikání do jejich podstaty (gokui) vede k přirozenému výsledku - „happiness“ – tedy štěstí a radosti. Avšak nejde dosáhnout hloubky štěstí a radosti bez odříkání a trpělivosti. Tyto dva elementy také potřebují podporu odhodlání a odvahy.

Amorálnost, tedy nestrannost matky přírody je zdrojem vědění a moudrosti. Je obrazem schopnosti neustálé změny v souladu s tokem veškerého bytí. Lidské hodnoty být dobrým či špatným, spravedlivým či  nespravedlivým ztratí na své síle. Nebo lépe řečeno zmizí opar iluze jejich síly. Bitva reality a iluze je ve skutečnosti hrou démonů kteří jsou výplodem přírody samotné a tedy i nás, člověka.

Svatí muži vedli války a vraždili pro „svoji věc“. Obyčejní lidé jsou schopni „prostých“ hrdinství, které se svojí podstatou vyrovnají hrdinstvím zapsaným v historii lidstva na věky. Žijeme v zakřiveném a duálním světě, kterému není třeba jediného slova ačkoliv si možná můžeme myslet, že potřebuje spoustu slov neboť je velmi komplexní. Slova, jazyky jsou určeny ke komunikaci. Komunikace ale není závislá na slovech.

Ti kdo dobře rozumí podstatě míru ví, že za mír se musí bojovat. Tak se někdy mír snadno změní ve válku a opačně. Náš život je tudíž nikdy nekončícím bojem. Je to boj harmonie, boj rovnováhy.

Ninjova chůze (shinobi no ashi sabaki) při které je nerovnováha určena k akceleraci přirozených sil a tím získání rovnováhy při dalším kroku bez jakékoliv mezery, zde se zbraně vložené do prostoru (kukan) stávají znakem, malbou života a smrti. Právě takový prostor, ačkoliv se jeví jako malicherný a bezcenný je svojí skrytou kapacitou světem sám o sobě. Jeho existence však není existencí izolovanou, ale právě naopak.  Je to jako spojení buněk, které nakonec vytvoří třeba naše těla. Tak se chůze ninji stává chůzí ten 天 , chi 地 a jin 人 , tedy chůzí spojenou s bohy.

Nintai 忍体 je tělem shin shin shin gan 神心神眼. Umění přímého pohledu skrze živé i neživé…..