Slovo

Slovo je nad míru praktické a užitečné. Je projevem našeho myšlení, zkušeností a historie….

                          Lidé z mého okolí se mě ptají, o čem to naše bojové umění vlastně je…a já váhám, jak říci, jak hovořit o nevyslovitelném štěstí a náhodě. Jak hovořit o něčem, co v podstatě nelze popsat, nebo o čem lze hovořit dny, týdny, měsíce, nebo být jen zticha a nechat je sledovat život bojového umělce z dálky jako exotický film, aby si mohl udělat závěr každý sám za sebe. Hmmm, co by asi bylo lepší?

                          Slovo, síla slova. Dnes čteme noviny, díváme se na televizi, posloucháme rádio. Jazyk je nástroj ke komunikaci. Komunikace se v moderním světě skloňuje snad ve všech pádech a nejen těch, které používá český jazyk. Z pohledu bojového umělce je slovo součástí boje a bojového umění stejně významné jako taijutsu (umění projevená skrze tělo bugeisha). Cesty pera a meče, pero může být někdy mocnější než meč. Pero je prostředkem slova. Svitky jsou písemným přenosem. Učitel komunikuje se svými studenty. Student se učí rozpoznat význam slov, které učitel používá. Velmi často nejde jen o jeden určitý, nebo velmi přesně omezený význam daného slova, ale o celý „prostor“ v každém jednom slově, která používá.

                          Dnes světu komunikace vládnou tzv. „smart phones“ (chytré telefony). Když jsem byl letos na tréninku s Nagato senseiem, před tréninkem zmínil, že: „Judo zápasníci na Olympiádě jsou pod obrovským tlakem, protože musí vyhrát jen zlatou medaili. Moc tlaku. Je to sport. My v Bujinkanu nemáme soutěže, to je velmi chytré. Protože Bujinkan je chytrý (smart)“ .  Bujinkan je vskutku „smart“. Bujinkan komunikuje s celým světem skrze „displej“ přirozenosti a přírody, která nemá limitů a je otevřena neustálému učení, nebo pročišťování. Ukazuje lidem, že je jedno, jak moc spolu budou soupeřit, nebo i bojovat. Výsledek je buď +≥1, nebo -≥1. Ztráta může být ziskem a zisk může být ztrátou. Skutečný budóka nevykoná žádnou akci, nepohne se, pokud to není skutečně nutné. Není tlačen ziskem zlata, nebo zlaté medaile, hledá užitečnost a smysluplnost. V opravdovém boji můžete unikat pasivitou a šetřit energii, dokud se váš soupeř nevyčerpá. Ano, to by zřejmě nebylo nic zajímavé pro oko těch, co se dívají, ale opravdový válečník jde po srdci, ne očích. Srazíte-li útočníkovo srdce, srazíte jeho chuť bojovat. To je důležité.

                          To je součástí komunikace srdce a srdce. Jazyk, slovo je vyjádřením jak vašeho srdce, tak vašeho myšlení. Je to mocný nástroj. Zvažte jen zákony, tvorbu zákonů, jejich chápání právníky, advokáty, státními zástupci, zákonodárci. Zvažte politiku a komunikaci politiků s veřejností. Zvažte média všeho druhu. Moc slova byla vždy velkou a důležitou výzvou pro válečníky. Věděli o ní a věděli, že je třeba jí dobře rozumět. Mnoho významných válečníků sepsalo svitky, které jsou skvělou ukázkou jejich vlastní srdcí a citu pro „pero a meč“. Ačkoliv svitky nikdy nemohou nahradit osobní předávání od učitele a jsou až druhotné, přesto jsou opravdovými uměleckými díly. Volba slov, jejich pořadí a významu dle situace, volba tónu a důrazu či snížení intonace, to je kotoba/kuden no jutsu (umění přenosu slovem). To je součást hensó jutsu.

                          Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Budó je univerzální jazyk, který používá mnoha jazyků světa. Ti z vás, co jezdí každoročně třeba do Japonska, mi dají určitě a pravdu.

                          Existuje mnoho těch, kteří jen skrze svoji vlastní vychytralost a inteligenci používají všemožně slov, aby jakkoliv skrytě a podle mohli manipulovat situaci a ovládnout ji tak. Opravdoví bojoví umělci tuto cestu nesdílí, ačkoliv ví, že takových „útočníků“ existuje bezpočet.

Naše budó mě naučilo mnohému. Nemusím být ten nejlepší bojový umělec na světě na to, abych vzal život mnohokrát silnějšímu a lepšímu soupeři. Co se postupem času musí naučit každý z bojových umělců je vnímat „jazyk“ srdce. To bez ohledu na to, co je kolem něj jako ochranná slupka. Soke někdy použije výrazy jako „idiot, blbec, lhář, slaboch“, ale co by asi řekl normální „smrtelník“, když bychom v situaci, kdy na nás, neoprávněně a třeba slovem někdo zaútočí a mi mu jen nechali prostor, snesli jeho urážky a nechali dotyčnou osobu odejít z takového „boje“ jako vítěze? Někdo by si řekl: „to jsou idioti, slaboši“, ale to je jen slupka významů, na které se jde dívat z mnoha směrů. Síla člověka může být zakryta slupkou slabosti, aby nedocházelo ke zbytečnému ničení a tragédiím. Je to jako řízená jaderná reakce. Dostane-li se mimo kontrolu nás samotných, způsobí děsivou katastrofu nevídaných rozměrů. Kdo by však dnes řekl, že jaderná energie je „slabá, nicotná, malicherná“… Asi jen ten, kdo neví, o čem hovoří. A to je lidský neduh. Hovoříme, děláme úsudky bez ostychu nad čímkoliv, čemu nerozumíme buď vůbec, nebo jen okrajově.

                          Takže jak to vlastně je s tou řečí, slovem a mocí jazyka vůbec? Vlastně nevím, je dobré studovat a trénovat tak, aby mohla pravda o pravdě vždy najít skulinku ven a to ať už v závitech našich ctihodných mozků, tak i ve složitostech našeho ctihodného světa.

Martin