South Park & drsný jazyk vojáků

        Když jsem viděl celovečerní film South Park – Peklo na zemi, říkám si „Provokativní, ale tak pravdivé.“ Bylo to o nás a naší prapodivné, neuniversální a vyumělkované morálnosti, která jde občas za hranice absurdna z prostého pohledu „common sense (zdravého rozumu)“. Vzpomněl jsem si, že náš učitel Soke Masáki Hatsumi, ne jednou použil vulgární slova, nebo šokující jazyk, také hovořil o universální spravedlnosti, stejně jako o universálním budó.  Vulgární slova, nebo drsný „necivilní jazyk“ u vojáků otřelých válkami nejsou rovněž nic výjimečného. Ani u mě nejsou výjimečné, rád si jimi ulevím psychického tlaku tam, kde mi to situace umožní…ale také dělám chyby.

                Přejeme si, aby věci byly stabilní a chovaly se podle většinou uznávaných modelů zažívaných po mnoho generací před námi. Je ale možná třeba říci, jak dobře poznamenal entomolog Jan Křeček, že „Příroda trvale zkouší v modelech možnosti. Jde cestou pokus-omyl-pokus-úspěch.“, nebo „Příroda umí i slepé koleje“. Klaďme si tedy otázku jakým směrem se vydaly generace před námi?

 Když se něco nechová podle jakýchsi standardů a oněch zažitých modelů, chceme se tomu vyhnout, poukázat na to jako na špatné, nemorální, prostě nesprávné….Vyslechl jsem v Českém Rozhlase krátký komentář k dosažení milníku 7 miliard obyvatel. Vyjadřovali se k tomu jak odborník z demografického ústavu, tak etnolog. Pan etnolog řekl něco ve smyslu, že moderní společnost zapomíná na to, že existuje přirozená regulace lidstva a že už pan Darwin potvrdil, že v rozvoji či pádu jakéhokoliv živoucího druhu na zemi hraje roli „přirozený výběr“. Odkazoval se v extrémním příkladu na přirozenou regulaci, kterou mají amazonští indiáni, kteří žijí ve svém velice omezeném prostředí přes 4000 let. Prý kromě přirozené úmrtnosti v poměrně mladém věku na nemoci, následují přirozenou regulaci i například možností, že žena, která porodí dítě v situaci „přelidnění“, může zahrabat dítě pod zem a to beztrestně. Zřejmě si umíte představit reakce paní redaktorky a pána z demografického ústavu „No, toto nechci komentovat…“ apod.  Velmi drsné, ano. Naše vyspělá společnost však se svojí „úctou k životu“ a svojí zvláštní moralitou zapomněla na schopnost naslouchat „drsnému jazyku“, kterému jaksi chybí obecná morálka a úcta k „vyspělé civilizaci“, ale nechybí mu odvaha, srdce a cit pro nezkaženou spravedlnost. Třeba bychom neměli zapomenout na schopnost být i obyčejnými zvířaty. Být těmi, kdo jsou schopni v krajní nouzi zabít, aby sami nebyli zabiti a mohli tak ochránit své děti. Nejsme-li schopni přijmout brutalitu přírodního výběru se vším, co k němu patří, stáváme se omezenými „vychytralci“, kteří si myslí, že vyzráli nad něčím, nad čím nelze vyzrát bez vážných dopadů na nás samotné, nebo vůbec.

                Osobně rád naslouchám lidem jakéhokoliv jazyka. Naučil mě život, že lidé žijí a mají zkušenosti z různých, námi nepředstavitelných prostředí, a tomu také odpovídá jejich jazyk. Důležité však je, co se skrývá „mezi řádky“, co se skrývá za slupkou drsnosti, jaký je jejich vzkaz pro mě či nás. Jednotlivci, ale i celé národy zapomínají. To je přirozené. Pro budoucí vývoj si možná klaďme otázky „Jak připomenout?“, „Jak uchovat pro naše potomky?“….Nejsem vědec, ale myslím, že by se dalo dokázat, že poválečná generace měla a propagovala jiné vztahy ve společnosti, nebo vztah k majetku a zemědělství, než druhá a další generace po nich….

                Je mi sympatická myšlenka tzv. behaviorální ekonomie, která počítá s tím, že se lidé mohou chovat spontánně, iracionálně, nelogicky a s chybami. Ano, vždy mezi námi jsou jedinci racionální a iracionální, jedinci více racionální a méně iracionální a jedinci více iracionální a méně racionální. Dosáhnutí rovnováhy bez uvědomování si nerovnováhy je zdá se nemožné! Ale možná se mýlím!