Tradice

Délka lidského života roste. Roste díky neustálému boji člověka o přežití. Člověk chce žít déle a déle, snaží se bojovat s nemocemi, přirozenými projevy stáří, bojuje o více peněz v důchodu, o kvalitnější bydlení, stravu, o větší pohodlí, o jistoty a o mnohé další. Díky tomu a i naší lenosti vymýšlíme nepřeberné množství metod a nápadů, které se šíří do všech stran světa.
Myšlenka boje o život a přežití je stará jako lidstvo samo. Lze ji však rozpoznat i v mnoha formách přírody, které sahají mnohem hlouběji do historie této planety, než je historie lidského rodu. Ačkoliv uvažujeme v tezích jakýchsi hranic, či zlomů, měli bychom vědět, že zlomu samotnému předchází vývoj, který onen zlom způsobí. Zamyslíme-li se nad tím, uvědomíme si že vše řídí nekonečný pohyb a změna, více než řekněme pohyb a nehybnost.

Bojová umění Bujinkanu se vyvíjela v průběhu života lidstva. Ačkoliv se traduje, že nejstarší škola Bujinkanu – Togakure ryu – vznikla v roce 1181, není to příliš důležité. Ať už je tento rok jakkoliv přesný či ne, označuje pouze „období“, kdy škola dostala jasné pojmenování a formu. Ve skutečnosti její vývoj, tak jako i ostatních škol Bujinkanu, sahá mnohem dál do historie vývoje bojových umění. Z hlediska tradice je dobré vědět, že úmysl zabít, nebo ublížit se po tisíce let nezměnil. Mění se jen to, jak je vykonán. Tradičních škol se zachovalo už jen velmi málo po světě. To proto, že studium těchto škol je vskutku těžké. Je záležitostí celoživotního studia a studenti, kteří se jím věnují musí do konce života překonávat mnoho těžkostí a překážek, které se staví proti jim a jejich studiu. Proto je důležitá správná motivace.

Tradice znamená nepřetržitý vývoj, ale také uchovávání a předávání „důležitých bodů“ po generace dál a dál. Uvědomte si že lidský život je příliš krátký na dlouhodobé (tisícileté) studium a tvoření na základě praktické zkušenosti. Tradiční školy (Bujinkanu) prošly stoletími válek, situací kdy lidé každodenně bojovali doslova o život. Procházeli obdobími ničení, tvoření, změn politických, změn taktik vedení válek, změn zbraní, změn společenských systémů a mnohých dalších změn. Kdyby nebyly schopny přizpůsobení, zanikly by stejně jako dinosauři. Byli příliš velcí a křehcí, aby dokázali přežít náhlou změnu prostředí. To že devět tradičních bojových škol Bujinkanu dochovalo do dnešních dnů považuji jak za zázrak, tak za štěstí a tak i za znamení ze světa bohů, nebo přírody, že znalosti bojových škol jsou důležité pro budoucí vývoj lidstva.